| Datum: | 14.12.1998 |
| Autor: | Jan Franc |
| Název: | Hodnotový systém mladé generace |
| Typ textu: | text |
V lidstvu je od nepaměti znám rozdílný pohled na svět, jeho problémy a hodnoty podle různých skupin obyvatel. Je také znám generační spor, který se stále opakuje, tj. spor mezi viděním světa ze strany starší a mladší generace. Spory a rozdíly stranické, národnostní i náboženské vedly velmi často k roztržkám i zcela zásadním, dokonce k válkám. Nikdy však v lidstvu nedošlo k roztržce, která by znamenala přerušení kontinuity v předávání systému hodnot. Bylo tomu tak proto, že rozdíly v hodnotovém systému nebyly dosud nikdy strukturovány do generačních struktur, jak je tomu v současnosti. Generační rozdíly se doposud týkaly pouze problémů parciálních, globální rozdíly probíhaly v minulosti napříč generacemi. Tak byla kontinuita v reprodukci systému hodnot v mladší generaci zprostředkovatelná. Dnes však dochází ke generačnímu sporu nikoliv v parciálních otázkách, ale v otázkách zásadních hodnot. Protože je spor generačně rozvrstven, není zajištěna kontinuita předávání hodnotového systému dalším generacím. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že v průběhu tří až čtyř generací bude hodnotový systém, který dnes v lidstvu obecně platí úplně ztracen a bude nahrazen systémem zcela novým. Hodnotový systém v člověku vzniká v době puberty. Vyrůstá z výchovou vštípených zásad - tj. od starší generace. Může však být nahrazen zásadami přejatými nikoliv od rodičů, ale od vrstevníků. K této situaci dnes dochází.
I když nás zmíněný jev velice tíží a zdá se nám, že svět se řítí nezadržitelně do záhuby, je pohled antropologa poněkud jiný, pravdivější a z hlediska křesťanské naděje pozitivní. Jde totiž o to, že mezi základní hodnoty dosavadního systému patří hodnota, která zabraňuje dalšímu vývoji lidstva. Touto hodnotou je hodnota chápání tradice. Tradici chápe křesťanské lidstvo již od dob Římanů, jako něco hotového - právě jako hotovou řadu hodnot, které však neobsahují jako hodnotu ZMĚNU. Není nutno měnit tradici, je však nutno budovat tradici změny. Mladá generace odmítá přijmout hodnotový systém, který neobsahuje tradici změny. Toto odmítnutí je subracionální a je to jednoznačně pozitivní krok ve vývoji lidstva. Pro psychologii a především pro pedagogiku je tak postaven úkol vypracování hodnotového systému obsahující hodnotu tradice změny. Takový systém je možno nabídnout mládeži, která jej subracionálně hledá a nahradit subracionální jednání jednáním racionalizovaným.
Křesťanství tradici změny do hodnotového systému nezapracovalo prakticky vůbec. Pouze generace apoštolů a prvních křesťanů tuto tradici měly. Křesťanství se začalo šířit mezi pohany římské říše - ale nikoliv Řeky - kteří přijímali mystéria tj. druhého typu (popsáno a rozděleno sv. Hypolitem ve dvou dílech o mystériích I. a II.: typu). Toto mystérium předpokládalo proměnu člověka v Boha a to na základě přijetí nějakého rituálu - např. přijetím posvátného pokrmu. Obvykle se mělo za to, že nejvyšší bůh oživí jiného, menšího, mrtvého boha. Mystérium II. typu bylo velmi rozšířeno v antickém světě s výjimkou Řecka, kde panovalo mystérium I. typu . Proto bylo křesťanství masově přijímáno v celé Římské říši a proto bylo odmítnuto v Aténách - viz odmítnutí sv. Pavla v okamžiku, kdy promluvil o vzkříšení Božího Syna. Pro Řeky bylo mystérium II.: typu hloupostí, oni považovali ZMĚNU za něco špatného, degradujícího, degenerativního. Uznávali mystérium prvního typu, kdy člověk stojí v kontaktu s bohem, ale člověk zůstává člověkem, bůh bohem. Žádná ZMĚNA se nekoná. Pozdější rozšíření křesťanství do oblastí s myšlením ovlivněným klasickou řeckou filosofií proniknutím této filosofie do teologie, je tradice změny zcela vymýcena a neměnné je utvrzeno jako hodnota. Tuto situaci definitivně konzervuje scholastika, která odsouvá změnu do postparuziální doby. Tato situace trvá dodnes.
Tradici změny lze budovat především osobně v sobě. Je však obtížná každá změna u každého, jehož systém je již vybudován (po pubertě) a s rostoucím věkem je to stále těžší. Je však třeba se o to stále pokoušet a vědět o potřebě změny. Je mnoho cest a možností, jak měnit svůj základní kulturní vzorec - axiologickou řadu. Jednou z možností je nepřijímat křesťanství jako ideologii a takové ideologizaci intenzívně bránit - v sobě i v okolí. Daleko efektivnější, i když obtížnější je změna hodnotového systému mladé generace. Jak již bylo řečeno, nová generace stávající systém nepřijímá, odmítá jej subracionálně a to komplexně. Jistě jde vývojově o pozitivní krok, i když je zatím hodnotovým systémem mládeže množina s jediným prvkem - HLEDÁNÍ. Tento systém je vývojově lepší, než systémy prosté reprodukce. Bude-li však nabídka hodnotového systému obsahující hledání nového a touhu po změně k dispozici, je možné mládeži takový systém nabídnout a posunout lidstvo kupředu. Výchova dětí a mládeže podporující a posilující zájem o cokoliv pozitivního je právě takovou přípravou nové budoucnosti.
Víra nám dává vnitřní jistotu - jistotu v tom, komu jsme uvěřili. V této jistotě nepochybujeme o pozitivním vývoji celého stvoření, který směřuje k nebeskému království, k novému Jeruzalému. Evoluci chápeme jako Boží zákon, který tento směr vývoje k Paruzii způsobuje. Ve víře máme naději na to, že Bůh se stará a nedopustí, aby zlo vítězilo. Je důsledkem evoluce a tedy Božího daru, že nová generace odmítá kardinální chybu v našem systému hodnot, bránící další cestě k božství. Víme, že "....ani vlas nespadne z naší hlavy bez vůle Boží ...", že ".... všechno prospívá k dobrému těm, kteří milují Boha...." a známe řadu dalších výroků z Písma, které nás ubezpečují o Boží lásce a starosti o nás. Ve víře můžeme spoléhat na Boží řízení a nemít starost o zítřek, všechno starání se vložit na Pána. Je tu však povinnost naslouchat Bohu a rozlišovat znamení času. Je povinnost očekávat Boží slovo jako signál a instrukci pro další spolupráci na stavbě vesmíru, Božího království. Nejsme zbaveni svobody připojit se k Pánovu dílu a jeho jemnému napomínání, ani zodpovědnosti za to, když toto opomineme.