Datum:7.2.2000
Autor:Jan Konzal
Název:Modely církve
Typ textu:text

1. Proč vůbec řeč o modelování církve:

Tak třeba se říká, že katolíci mají od samých počátků Kristem ustanoveného papeže a svátost manželství nebo svátost svěcení. Říká se, že tu nebo onu naukovou tezi nám ji zanechal Kristus, ale církevní dějiny mohou doložit, že ji Kristova církev neznala celých třeba prvých sto nebo i tisíc let.

Přizpůsobivost patří mezi kriteria zdraví organismu. Pokud je církev tělem, musí dokázat pružně adaptovat formy své existence, jinak svůj smysl existence (obsah i cíl věrný kořenům) ztratí.

Modelování je metoda, jak přiměřeně uchopit složitý útvar, aby se mohl odpovědně zkoumat a nakonec mu najít optimální varianty. Církev má dnes tvář, která odpovídala poměrům světa po napoleonských válkách. Od té doby se stalo mnoho, např. dvě opravdu světové války, holocaust, etnické čistky, rozkvět nekřesťanských náboženství v Evropě.

Když se o to někdo snaží, musí jednat kriticky. To není nepřátelství, ale snaha prospět.

Církev není ani naše, ani Svatého Otce nebo Vatikánu, je Kristova. Lidé ji spravují a nesou za ni odpovědnost

Tu práci na koncilu začali odborníci, ale musí v ní pokračovat všichni, i vy a já, každý podle svých schopností a vědomostí, protože církev je slovy koncilu božím lidem. Ten vzniká nikoli svěcením, ale křtem.

 

2. Model církve závisí na modelu spásy

Na posledním koncilu deklaruje, že církev má sloužit světu jako svátost spásy uprostřed světa

Vždy znovu si musíme cílevědomě volit cestu a prostředky k tomu, co seovažuje za spásu. Jak ohrožení a záchrana, tak cesty za ní v konkrétních podmínkách společnosti jsou velice závislé na době, mají své dějiny.

biblický příběh mladé vdovy Rut v cizině připomíná, že spásou rozuměl biblický autor knihy i to, že Rut získala svými půvaby, vtipem i chytrým aranžma dobrého a přitom bohatého ženicha; ten ji a její tchýni existenčně podržel a Rút udělal šťastnou matkou - je to prababička krále Davida, zachránce národa.

příklady "spasitelů": vegetariáni, dobrý personál nemocnice, učitelé jógy

deziluze hippies nalezla lék v Ježíši typu Superstar, sociální bídu léčili mnozí uctíváním Marxe a Lenina.

Tolstoj ukázal, že svobody blahoslavených chudých podle horského kázání lze dosáhnout i bez církve

V komuniální zbožnosti je Bůh ctěn následováním Ježíšovy sebevydanosti druhým, odvahou k eucharistické věrnosti, která "pro vás" láme vlastní tělo a žasne, že i sama také dostává odpověď v jiné lásce.

.

3. model lidové církve s posvátnou mocí.

Mše, mariánská úcta, dětinný vztah k autoritě jsou nejdůležitější záslužné akty.

např. intensivnějšími prožitky: liturgické slavnosti, divadla, barvité legendy, košatý kult svatých a zázraků, poutě

zjednodušuje se a zpřísňuje morálka - hlavní ctností je "dětinná" (=absolutní a nekritická) poslušnost vůči církevní autoritě; hlavním hříchem je vše od pasu dolů; nedokonalost nutno kompenzovat zásluhami.

pokud spásou je uniknout zatracení včasným pokáním a účastí na zásluhách je model lidové církve efektivní. Koncil k tomu ovšem varuje: "Rozpor, který je u mnoha lidí mezi vírou, ke které se hlásí, a denním životem, je třeba počítat mezi nejzávažnější omyly naší doby... ať neváhají příležitostně přicházet s novou iniciativou a uskutečňovat ji".

4 model. komuniální církve

, mnohý už zde na světě zakouší odcizení, bezmocnost, bezvýznamnost, marnost existence. v neklidných časech kulturních zlomů narůstá žízeň po záchraně

spása je v postmosderně takový řád života, který čelí atomizaci a deprivaci společnosti a umožňuje setkání s osvobozující pravdou, s odpovědnou svobodou a autonomií neprotiřečící dialogu.

jen takové, které funguje jako kolektivní duše a kolektivní svědomí, schopné dialogu s osobním svědomím (ne každé seskupení prohlášené za společenství tak funguje!)

Takové svobodné a přitom ohleduplné soužití různých já věříme v Trojici; Ježíš je jeho svědkem (martyrem), a proto ani naše naděje v dosud neexistující společenství s Trojicí není jen bláznivá

Účinnému znamení spásné boží přítomnosti se říká svátost. Koncil mluví o církvi jako svátosti světa,.

Církev může být znamením spásy i pro svět neschopný přijmout naše osvědčené svátostné rituály tak, že vytváří fungující společenství a slouží jeho udržování. Dokáže to tím, že i sekulárnímu světu umožní ochutnat osvobodivost a uzdravující schopnost Boží přítomnosti

na zkušenostech nutných pro sestavu a ověřování takových modelů se už pracuje na různých koncích světa. Koncil k tomu otevřel legitimní možnosti a přál si takový vývoj. Ne všichni za to koncil ctí. Ale církví jsme všichni, nejen ti se zdviženým prstem.