| Datum: | 3.4.2000 |
| Autor: | Jan Kohl |
| Název: | Globální etika podle Hanse Künga (úvod) |
| Typ textu: | úvodní deklarace k přednášce |
[Text označený "úvod" byl vytvořen edičním výborem "Rady" Parlamentu světových náboženství v Chicagu na základě Deklarace která byla sestavena v Tuebingen (tam označena "Principy"). Měl sloužit jako krátké resumé Deklarace pro účely publicity.]
Svět je v agonii. Agonie je tak rozsáhlá a urgentní, že jsme nuceni pojmenovat její projevy, takže hloubka této bolesti může být objasněna.
Mír nám uniká - planeta je ničena - sousedé žijí ve strachu - ženy and muži jsou navzájem odcizeni - děti umírají!
To je odporné.
Odsuzujeme zneužívání ekosystémů Země.
Odsuzujeme chudobu která dusí životní sílu; hlad který oslabuje lidské tělo, velké ekonomické nerovnosti které hrozí tak mnoha rodinám zničením.
Odsuzujeme sociální zmatek národů; nedbání práva které zatlačuje občany na okraj; anarchii zaplavující naše společnosti; a nesmyslné násilné smrti dětí. Zejména odsuzujeme agresi a nenávist ve jménu náboženství.
Ale tato agonie nemusí být.
Nemusí být, protože základ pro etiku již existuje. Tato etika nabízí možnost lepšího individuálního a obecného řádu, a vede jednotlivce pryč od zoufalství a společnosti pryč od chaosu.
Jsme ženy a muži kteří vzali za své předpisy a praxe světových náboženství:
Prohlašujeme:
Jsme vzájemně závislí. Každý z nás závisí na zdraví celku, a tak musíme mít úctu ke společenství živých bytostí, lidí, zvířat a rostlin, a mít na zřeteli zachování Země, vzduchu, vody a půdy.
Přijímáme individuální odpovědnost za všechno co děláme. Všechna naše rozhodnutí, činy, a selhání mají následky.
Musíme jednat s druhými tak, jak si přejeme, aby druzí jednali s námi. Zavazujeme se respektovat život a důstojnost, individualitu a rozdílnost, takže každá osoba je chápána lidsky, bez vyjímky. Musíme mít trpělivost a vstřícnost. Musíme být schopni odpouštět, učit se z minulosti, ale nikdy si nedovolit být zotročen nenávistnými vzpomínkami. Otevírat naše srdce jeden druhému, musíme překonat naše skryté rozdíly kvůli světu společenství, praktikovat kulturu solidarity a příbuzenství.
Považujeme lidstvo za naši rodinu. Musíme se snažit být laskaví a šlechetní. Nesmíme žít jen sami pro sebe, ale měli bychom také sloužit druhým, nikdy nezapomínat na děti, velmi staré, chudé, trpící, invalidní, uprchlíky, a osamělé. Žádná osoba by nikdy neměla být považována nebo zacházeno s ní jako s druhořadým občanem, nebo být kýmkoliv jakokoliv vykořisťována. Mělo by být rovné partnerství mezi muži a ženami. Nesmíme dopustit žádný druh sexuální nemorálnosti. Musíme nechat za sebou všechny formy tyranie nebo zneužívání.
Zavazujeme se ke kultuře nenásilí, úcty, spravedlnosti a míru. Nebudeme utlačovat, urážet, mučit nebo zabíjet ostatní lidské bytosti, zanecháme násilí jako prostředku k vyřizování účtů.
Musíme usilovat o spravedlivý sociální a ekonomický pořádek, ve kterém má každý rovné šance dosáhnout plných možností jako lidská bytost. Musíme mluvit a konat pravdivě a se soucitem, jednat poctivě se všemi, a vyvarovat se předsudku a nenávisti. Nesmíme krást. Musíme překonat dominanci dychtivosti po síle, prestiži, penězích a spotřebě, abychom vytvořili spravedlivý a mírový svět.
Země nemůže být změněna k lepšímu dokud nebude nejdříve změněno vědomí jednotlivce. Zavazujeme se zvyšovat naše uvědomění výchovou našich myslí, meditací, modlitbou nebo positivním myšlením. Bez riskování a připravenosti k oběti nemůže být žádná fundamentální změna v naší situaci. Proto se zavazujeme k této globální etice, k porozumění jeden druhému, a k sociální prospěšnosti, výchově k míru, a k přírodě vstřícnému způsobu života.
Zveme všechny lidi, věřící i nevěřící, dělat to společně.