Ti, kdo očekávají protesty proti autoritářství některým nešťastných lidí nebo dokonce plédování za anarchii, budou zklamáni. Chci hovořit ne o tom, jak se autorita vymáhá špatně, ale o tom, jak autorita může pomáhat. Budu tedy mluvit o vás, o nás, o všech, kdo nepotřebují vládnout, ale pomáhat.
Struktura:
-
definice a k čemu je vhodná: je v krizi? Nutno ctít věcnou povahu, rozumět, jak se děje
-
Nemoci autority: zneužití reálné autority rodičů; zástěra agresivity; fascinující osobnosti
-
Jak s ní správně zacházet
1. definice a k čemu je vhodná
Autorita je v krizi, říkají jedni. Autorita se přežila, říkají jiní. Já bych řekl, že autorita velmi často nefunguje, protože
-
málokdo ctí její skutečné vlastnosti, a proto ji používá špatně nebo dokonce zneužívá
-
málokdo je ochoten autoritou sloužit, většina ji považuje za svoji kořist
Jen naivka se spokojí s nekritickým konzumem, jen naivka radikálně odmítá jakékoli autority, prý si na vše stačí sám.
k vymezení
autorita je schopnost vzbudit a udržet si důvěru ve věrohodnost a důvěryhodnost toho, co uznáváme za směrodatné.
-
Dítě nepochybuje o věrohodnosti rodičů, protože nikoho podobného jeho zkušenost dlouho nezná
příklad: Kdysi jako malý kluk jsem dostal od maminky výprask, který jsem považoval za hluboce nespravedlivý: Kamarád ze sousedství dostal chuť na hrachové lusky a lákal mne, abych šel s ním. U nás v rodině bylo nemyslitelné brát si něco někde mimo naši vlastní zahrádku. Pepík naléhal a já mu chtěl vyhovět, proto jsem svoji spoluúčast podmínil nějakým dovolením. A tak jsem se zeptal neznámého dosělého, který zrovna přejížděl kolem nás po silnici mezi poli na kole. Když on dovolil, šel jsem do pole i já. Maminka mne za to seřezala.
-
pubescent ztrácí tuto "naivní" jistotu důvěryhodnosti (třebaže věrohodnost ještě trvá)
-
dospělý je povinen svému svědomí ošetřovat kriticky důvěryhodnost a věrohodnost relativizuje. Musí svému svědomí odpovídat za to, komu důvěřuje a komu ne
Důležité: důvěryhodnost patří radikálně a zásadně osobnosti. Na text (třeba Bible) nebo na ideji (např. spravedlivého zákona) se může přenést (DELEGOVAT) jen díky souhlasu skutečně personální autority.
Text Bible je důvěryhodný díky přesvědčení věřící obce, že jde o boží slovo. Řada ctihodných textů se tenkrát do Bible nedostala!
proč potřebujeme autority
-
na svět přicházíme nepopsaní, nepoučení. Vše do nás vloží jiní, jsme na nich závislí.
-
Naše blízké okolí do nás vkládá tradice, které nesou je samotné
-
svět naléhající na naše poznávací schopnosti je ohromně sdílný,
je třeba si vybírat a je třeba kontrolovat, zda to vybrané je vybrané správně, zda autorita stále ještě slouží.
Není to tak, že bez autorit bychom se k pravdě nedostali. Dostali, ale s mnohými obtížemi, jak to ukazuje výchova sirotků nebo v pasťáku.
kdo, co a jak traduje
-
Traduje každý (včetně magisteria) živě, spolu s interpretací, tedy s rozšířením, zúžením.
musíme se smířit s dělbou práce: nemůžeme sami každý rozumět všemu. Proto přiznáváme věrohodnost i někomu, kdo je zároveň důvěryhodný.
lze předávat :
-
řeč mluvenou a řeč psanou,
-
komunikovat mimoslovně, např. symboly
Traduje buď informaci, nebo "slovo". Slovo se chová jako živé, oslovuje.
Nikdo sice neopakuje věrně, co sám přijal. Pokud traduje takzvaně VĚRNĚ, pak nikoli věrně informaci, ale věrně SLOVU.
je nutné ctít rozdíly
-
mezi autoritou textu (např. Bible) a obsahově téhož sdělení, které je osobním vyznáním někoho důvěryhodného
-
mezi autoritou bytosti a ideje
-
mezi čtením (např. biblického) textu a nasloucháním formálně témuž textu v důvěryhodném shromáždění , např. náboženské obce.)
-
mezi moralizováním a vyznáním toho, čemu sám věřím (a pokud sám selhávám, pokorně to přiznávám)
nejde o magii; nefunguje, pokud společenství není mým společenstvím, anebo pokud autorita překračuje (třeba nevědomky) meze důvěryhodnosti nebo dokonce kompetence samotného úřadu, a proto mu nedokážeme přiznat důvěryhodnost
Koncil tvrdí, že naslouchat písmu čtenému pro společenství víry zpřítomňuje Krista právě tak reálně jako třeba eucharistické způsoby
Hermeneutika tvrdí, že nasloucháním lze tradovat více než čtením.
Kdo traduje něco, čemu sám neuvěřil jako Slovu, ztrácí důvěryhodnost, aniž to tuší
2. Nemoci autority
-
zneužití reálné autority rodičů:
-
děti musí realizovat to, co rodiče nedokázali:
Příklad: děti musí studovat vysokou školu, ač na ni nemají, zato mají nadání jinde
-
kamufláž" nekryté hrdosti rodiče
Příklad: Svatý František zakázal svěřit úřad ministra každému, kdo o něj projevil zájem.
-
potřebou agrese proti bližním - (z komplexu méněcennosti)
-
image neomylnosti - (přiznat chybu by prý poškodilo autoritu)
-
platba nekrytým šekem: autorita závisí na důvěryhodnosti, věrohodnost může při tom být přesně vymezena.
Petr chyboval a nikoli jednou, přesto se stal římským biskupem
Právem důvěřuji zubaři, kterého už léta navštěvuji, ve věcech svého chrupu. Není pro mne věrohodný jako horolezec, protože nikdy nelezl.
Kdo se musí své autority (ustanovení, pověření ) domáhat, určitě autoritu nemá a mít nebude.
-
Jsou silné fascunující osobnosti, které splňují podmínky důvěryhodnosti, a proto jako autorita fungují, jejich výkon je však jakoby "otráven"
-
potřebou moci jako drogy
Pak přitahují šrouby pod záminkou dokonalosti. Bůh prý má raději slzy než úsměv, humor považují za rouhání, pokud není natolik černý, že už zraňuje.
-
autorita jako výtah k moci: Pak sice mají pravdu, ale tahle pravda neosvobozuje, ale svazuje
Ježíš vyčítá zákoníkům své doby nikoli nedostatek vědomostí a věrohodnosti, ale to, že místo aby osvobozovali lidi, raději je svazují, kladou další a další břemena , podmínky, závazky.
-
sebestřednost a narcismus
starci, kteří neodcházejí do penze, protože jsou přesvědčeni, že všichni ostatní by sloužili ještě hůř než oni. Ztratí postupně nejen důvěryhodnost (autoritu), ale i samu věrohodnost
-
potřebou převléknout agresivitu do přijatelného hávu
příklad: jedno děvče sloužilo v ústavu pro sociálně postižené. Její představená ji peskovala, že má ty lidi ráda. Prý má milovat jedině Krista.
3. Jak se s ní správně zachází
jde ovšem o choulostivé téma - zdravých autorit vyroste velmi málo a čím vzdálenější je autorita zdraví, tím je háklivější na kritiku
příklad: nevyrovnaní rodiče jsou pořád lepší než ulice
nesnažím se "něco vymyslet", ale odevzdat svoji (i cizí) zkušenost
příklady:
-
rozlišovat formální úřad od jeho autoritativní funkce:
případ homosexuálního řeholníka a rektora semináře, pozdějšího arcibiskupa nemusela přerůst ve světový skandál, kdyby se opustila infantilní tradice "z boží vůle král, císař, papež". Ikrál Saul byl z boží vůle králem a z boží vůle byl nahrazen Davidem.
-
ctít meze kompetentce autority
-
rozlišovat věrohodnost a důvěryhodnost osobnosti od delegovaných pravomocí. Důvěryhodnost a věrohodnost jsou kritizovatelné.
kausa semináře Dejvice
Pravda má dialogický charakter, člověku se zjevuje v dialogu. Partnerem toho dialogu je také naše svědomí, nejen naše paměť. Proto je v zájmu dobře fungujíácí autority posilovat stabilitu a autonomii vlastního svědomí
Závěry
-
opírat se o skutečnou autoritu je moudré, jen hlupák se bez autorit obejde.
-
Nikdo není tak soběstačný, aby se obešel vždy a ve všem bez autorit
-
autoritu je třeba kriticky poměřovat porovnáváním s jinými podobnými případy. Tak lze zachránit aspoň některé směry autority, když v jiných odmítáme věrohodnost
Znám znalce s dostatečně širokým rozhledem přes současnou morálku v evropském měřítku, ale jeho prospěšnost limituje významné umění ve světě intrik
-
odpovědné následování Krista sloužícího jako autorita neznamená, že chybovat je nepřípustné. Určitě to ale znamená (Fp 2, 6-11) vyšší odbornou školu pokory, kenosis. Komu chybí, chce být lepší než mistr.
Jestli vám připadá, že toho v tomto poli ještě moc neumíme, nemýlíte se. Nemyslím jen lidi v podhradí, lid poddaný. Platí to stejnou měrou i o lidu povolaném do služby druhým skrze autoritu.
Dovolím si ocitovat úryvek nad jiné poučný. Jde tu o zápas o funkčnost a efektivnost legitimní autority Přesto, že je velmi známý, kdekdo z něho vyzobe jen rozinky.
Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulicích zdraví a říkají jim 'Mistře'.
Vy však si nedávejte říkat 'Mistře': jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno 'Otec': jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat 'Učiteli': váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud. (Mt 23, 1-14)
dospělý křesťan má svou službou autoritou representovat ve světě dospělost Ježíše z Nazareta
