| Datum: | 14.10.2002 |
| Autor: | Ludmila Vitáčková |
| Název: | Zamyšlení nad liturgickými texty |
| Typ textu: | příprava na liturgii |
Bůh přichází k člověku, aby ho přivedl ze tmy ke světlu. Proto se stal člověkem, aby skrze Krista přišla znovu do světa, který se odloučil od Boha, svoboda. I my jsme se stali dětmi světla a máme usilovat žít svůj život v pravdě a lásce.
Žít ve svobodě, znamená učit se poznávat Boží vůli. Vydávat se s jeho Synem na cestu a podle jeho pokynů jít svou vlastní cestu. Člověk už nestojí pod vládou Zákona, ale pod milostí, ujišťuje nás sv. Pavel. Stojíme ale o milost svobody, která vyžaduje přijetí osobní zodpovědnosti, a nebo je to pod zákonem se závazně vykládanými vyhláškami do posledního písmene přece jen jistější???
Umění unést váhu samostatného rozhodování. Jakoby nikdo nebral vážně, že každému z nás daroval Bůh do srdce i nejvyššího arbitra. Je zapotřebí, aby každý z nás pěstoval své svědomí, aby nezůstávalo v infantilním stadiu , protože pro rozhodování potřebujeme svědomí dospělé, akceschopné, které bude reagovat na změny, události i znamení doby.
Málokdo se odváží uvěřit takovému evangeliu. A tak místo tolik potřebné změně smýšlení, která povede k růstu a zrání vlastního svědomí, hledáme různé náhražky, namísto toho, abychom se poučili z důsledků svých dobrých i špatných rozhodnutí. To je totiž jediná možná cesta k růstu, ke zralému přijetí zodpovědného lidství a tudíž i křestanství.
Kolika dnes opravdu unaveným, nešťastným a neradostným katolíkům by pomohlo, kdyby se odhodlali dospěle věřit, že i oni jsou božími dětmi a dědici království.
Volně zpracováno z textů J. Konzala a H. Künga