| Datum: | 8.12.2002 |
| Autor: | Jan Franc |
| Název: | Komentář ke čtením svátku Neposkvrněného početí |
| Podtitul: | Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu |
| Typ textu: | příprava na liturgii |
Ústředním bodem dnešní slavnosti je oslava Ježíše Krista. Vždyť se sluší oslavovat našeho Pána a jeho Otce, Boha všemohoucího. Ten nás zahrnul pro zásluhy svého Syna takovými dary, že si jejich dosah neumíme vůbec představit. Jen na Marii vidíme důsledky Božích darů ve skutečnosti, pokud jsme schopni je svým zrakem odhalit.
Liturgická čtení dnešní slavnosti se nám pokoušejí tyto obtížně vyjádřitelné a nás přesahující otázky (onticity), přítomné a hlavně budoucí, vyjasnit.
V prvním čtení je podán obraz lidstva, které snadno věří v jakoukoliv naději, kterou mu nabízí stvoření, třeba i had, a která je lákavá jak krásné ovoce -- přímo k nakousnutí. Jediná skutečná naděje je však nabízena ze strany toho, který sám celé stvoření uskutečnil. Ale tato cesta se zdá málo výkonná a je zdlouhavá, má mnoho nároků a proto je méně přitažlivá. Všichni známe toto dilema, které člověka potkává, když má uvěřit Bohu a jeho nabídce. Vždy se zdá, že je po ruce řešení rychlejší, snazší, méně náročné a slibuje zdánlivě minimálně tentýž efekt. Kde vzít v sobě sílu uvěřit, že jde o klam a slepou uličku. A ve chvíli naší slabosti Bůh slepou uličku otevírá nějakou novou možností a naší chybu využívá k většímu efektu, než kdokoliv kdy očekával. Ale i negativní dopady naší nevěry zůstávají. Kristus podstoupil smrt, jako důsledek našeho přání a přijal tak zásah Zla, které vytváříme - do paty lidstva, aby tím současně onomu Zlu rozdrtil hlavu.
Vítězstvím našeho Boha nad naší nevěrností je Boží věrnost. Tak mluví žalm. Bůh, který je tak podivuhodný proměňuje naši ubohost ve skvostnou novou příležitost. Právě Vykupitel a Spasitel Ježíš Kristus je ten, který je vykonavatelem této Boží věrnosti a dobroty.
Sv. Pavel mluví o radosti, která je svázána se zjištěním, jaké obdarování jsme získali v Ježíši Kristu. Poukazuje na důsledky toho, že On se pro nás rozhodl a přijal nás za svoje. To rozhodnutí je naprosto úplné -- biblicky vyjádřeno - předchází počátek času. A tak jeho důsledky jsou též úplné -- naše svatost a neposkvrněnost. Což nemáme důvod jásat a radovat se, šířit chválu a žít v naprosté jistotě této naděje. Maria je člověk, který prožívá již nyní její naplnění. Tomu nemůže nikdo a nic zabránit, tak vypadá skutečnost Božího stvoření a jeho rozhodnutí se pro nás.
Andělovo zvěstování Marii, že se stane matkou Mesiáše, bylo oznámení o uskutečnění Božího příslibu a očekávání jeho naplnění. Zdá se jednoduché a snadné uvěřit tomu, že Bůh své sliby plní a že se plní i na mně osobně. Ale my velmi často hledáme jiná řešení, zdánlivě pravděpodobnější, snáze uvěřitelná, můžeme říct i "zbožnější a pokornější". Maria však Bohu věří bez hrbaté pokory a podle pokory pravé se označuje za otrokyni a s každou Bohem připravenou budoucností souhlasí bez vedlejších úhybných cestiček. Nevěra člověka vůči Bohu je jeho věrností napravována. Ti, kteří byli Bohem skrze Krista přijati již mají svoji víru ve Slovo Boží mít. Maria však svoji víru projevila ve chvíli, kdy to bylo třeba.