Datum:16.6.2003
Autor:Jan Rybář
Název:Bůh lidskýma očima
Typ textu:text

To znamená, že to může být pohled správný a také nesprávný.

My dnes rádi používáme internet a mobil, některý psycholog dobře říká, že se nám komunikuje s druhými lépe když se nedíváme do očí, když je někdo daleko uvědomím si cenu mého vztahu k němu, když je blízko jsem třeba nervózní třeba se pohádáme o něco … A druhá věc, že člověk není tady a nedívám se mu do očí a možná, že se mi k němu lépe hovoří. Něco takového na to přišla církev ve zpovědnici, někdo se nechce třeba dívat do očí, leze to z něho jako z chlupaté deky a je tam ta mřížka a ta záclonka a ten člověk ho neviděl a mohl se odvážit říci něco třeba ze svého života.

Ty milióny mobilů něco ukazují, že člověk žije mezi lidmi a cítí se osamělý, každý člověk spěchá za svým, ten člověk ví, že může někoho zavolat, že někdo může zavolat jemu a tak ho to vytahuje z té bezvýznamnosti jakou máme a je vidět tady vidět podstata člověka, taková ta základní struktura jeho bytí taková ta jeho komunikativnost.

My vlastně víme, že jsme stvořeni podle Božího vzoru, čili ta komunikace je v Bohu, Bůh je otevřený a chce s námi jednat. Chce s námi vstoupit ve spojení. Jistě je to proto, že očekává vztah my posloucháme to co se nám říká je třeba ten displej naší duše, tam se může objevovat, je zajímavé že Kristus řekl je doba abych odešel, ale máme s ním pořád spojení.

Na tom našem displeji se třeba ukáže „Neboj se já jsem zvítězil nad světem“ nebo „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ nebo kdo vidí mě vidí Boha. Je důležité o čem chce s námi hovořit – Bůh lidskýma očima Krista viděli lidské oči, lidské uši ho slyšeli, oni se ho dotýkali. Toho, který pro Mojžíše byl nedostupný nepochopitelný. To je otázka kolik my přijímáme z toho kolik nám říká. To znamená, že chce do nás něco dostat svoje názory, svůj postoj, to znamená pravdu o nás i o sobě. Když poznáme pravdu o něm tím jsme chytřejší sami o sebe. My se snažíme dostat do něho naše postoje naše stanoviska. Ty lidské oči jsou takové dvojité, něco je tam správně ale zase na druhé straně snažíme se do něj dostat něco ze sebe.

Třeba známé podobenství o marnotratném synu. Třeba u nás se sestřičky modlí, aby krev Kristova utišila Boží hněv. Boží spravedlnost a láska on nás miluje tady je spravedlnost, je to na stejných vahách – co ten Hospodin má dělat? Bůh ale není soudce u našeho vrchního soudu. Jeho spravedlnost je obrácena k nám. Bůh je nejvýš spravedlivý a já dodávám k hříšníkovi, k tomu kdo se obrací od Boha dál, kdo od něho odchází k tomu je spravedlivý. Ten marnotratný syn chtěl odejít, tak otec mu dal všechno co bylo jeho – nedá se nic dělat, běž.

Tady je vidět, že my se snažíme vpasovat do pána boha ty naše názory, lidskou spravedlnost. Lidská spravedlnost jsem bídný hříšník a děkuji ti za tvou trpělivost se mnou. To je spravedlnost, kterou jsem poplatný pánu Bohu. Ale teď se jedná o to, jestli Bůh vyžaduje spravedlnost vůči své vlastní osobě spravedlnost. Takže to čím hříšníky trestá on shrnul všechno na hlavu svého syna.

Tomuhle se, pokud mám zkušenosti s mladými lidmi, to už jim vadí. Říkají přece on odpouští, on nepotřebuje naplnit svou spravedlnost a na tom ztroskotá postoj mladého člověka vůči křesťanství. Představitel boha, který musí jednat v zájmu své osobní spravedlnosti. Ten marnotratný syn se vrátil a jakou spravedlnost vyžadoval ten otec pro sebe, žádnou. Ten syn to tušil, že by měl dělat jako nádeník v domě svého otce, aby alespoň se trochu najedl a ukázal trochu svému otci tu kajícnost toho návratu. Ale otec to škrtá a říká oblečte ho, umyjte ho, připravte ho, tomu se říká v kostele očistec. Ostříhejte mu nehty, ostříhejte mu vlasy, umyjte ho, vyberte blechy z něho očistěte ho a pak půjde ke stolu.

Osobně tam není touha po nějaké satisfakci jak se říká. To nám říká Kristus. Ježíš ukazuje takhle svého otce. Chlapec se vrací zpátky, otec pro sebe pro svou osobu, pro svou spravedlnost nežádá vůbec žádnou satisfakci. To je ten nádherný obraz obou, který nám pán Ježíš přinesl. Jestliže některé zbožné osoby říkají Panna Maria drží ruku svému Synu, aby nás nerozdrtil, říkají to špatně. Panna Maria se učí milosrdenství od svého syna a syn ten to přinesl od svého otce, takový je Bůh, to je pramen všeho. Už ve starém zákoně je napsáno, že Bůh je pramen všeho milosrdenství. Ten starozákonní Bůh, většina Židů se ho strašně bála