| Datum: | 12.1.2004 |
| Autor: | Jan Franc |
| Název: | Alexander Meň – osobnost pravoslavné církve minulých let |
| Typ textu: | text |
V rámci pondělních večerů proběhla přednáška, která se týkala života a díla Alexandera Meňe (1935 -1990). Tento silně ekumenicky orientovaný teolog a kněz byl zakladatelem a usměrňujícím duchem současné ortodoxní univerzity, která stále pracuje v Moskvě, ač není finančně dotována ani od církve, ani od státu. Studia jsou přístupná všem zájemcům (nejen z řad ortodoxní církve) a teologie je přednášena s ekumenicky zaměřeným pohledem, tak aby vzdělání zahrnulo všechny současné křesťanské přístupy a názory. Na univerzitě přednášejí teologické obory také ženy.
A. Meň byl člověkem, který přijímal každého, kdo k němu přišel s upřímným úmyslem. A tak svým působením obrátil mnohé k víře a pokřtil velikou řadu lidí z nejrůznějších vrstev společnosti. Mimo jiné i mnoho etnických Židů. Svoji víru hlásal bez nacionalistické a vlastenecké orientace, což je v dnešním pravoslaví dosti neobvyklé.
Život A. Meňe byl ukončen násilnou smrtí, která vyvolala veliký rozruch v celé ruské společnosti. Přes sliby všech vedoucích představitelů státní moci, že pachatelé vraždy budou vypátráni, se tak dodnes nestalo. Kolují nejrůznější dohady a podezření, avšak žádné důkazy nebyly nalezeny. Smrt tohoto člověka, která vyvolala tak velikou pozornost, je však nepodstatná proti tomu, jakou pozornost by měl vyvolat jeho život a dílo i u nás.
A. Meň vypracoval referát pro sovětsko-americké Symposium o lidských právech. Zde se Meň zabývá myšlenkou, že hodnota člověka neplyne z jeho postavení v přírodě nebo z nějaké tzv. přirozené příčiny, ale je dána Bohem. Pochopitelně tento pohled může přijmout člověk jen na základě své víry. Avšak víra ve zjevení není vírou v sebe sama, jak je tomu v případě sekulárního humanismu, pro který je člověk sám sobě mírou všech věcí. Autor dokládá hodnotu člověka jako Božího obrazu z Bible. Odkazuje na antropologické zdůvodnění důstojnosti člověka např. čtyřmi biblickými obrazy (hřích Adama a Evy, Kainův zločin, situace před potopou, budování věže), kdy člověk svojí svobodnou vůlí volí postoj proti Bohu. A právě tato možnost je dána člověku samotným Bohem. To dokladuje, že jsme byli nejen stvořeni k Božímu obrazu, ale byla nám dána i hodnota tomu odpovídající, včetně svobody vůle. To v nás působí Boží Duch, který nám byl dán.
Dále je dokazováno z Písma SZ vyvýšení člověka na božskou rovinu např. z žalmů, knihy Job a dalších. Vyvrcholením je pak zvěst Nového zákona a to přímo v osobnosti Ježíše Krista, jak dokladují evangelia i listy apoštolů. Proto je člověk bytost velmi hodnotná, i přes svůj pád do hříchu. Není jen myslícím a mluvícím živočichem, jakýmsi vrcholem vývoje živočišné říše. Svojí hodnotou převyšuje tuto rovinu. Člověk by měl toto svoje postavení poznávat a přijímat jako závazek. Vždyť vesmír, život a člověk nejsou výsledkem působení slepých živlů a z této skutečnosti bychom snadno měli umět vyvodit pravidla altruistické etiky.