| Datum: | 17.5.2004 |
| Autor: | Petr Piťha |
| Název: | Skrytá nebezpečí techniky |
| Podtitul: | O nerozpoznávaných vedlejších vlivech moderních vynálezů na společnost a jednotlivce |
| Typ textu: | poznámky z přednášky pořídil Jan Franc |
V rámci pondělních večerů proběhla přednáška Prof. Piťhy, která se zabývala negativní stránkou technického vývoje naší civilizace. Autor ani v nejmenším nechce odsuzovat technický vývoj, rozhodně proti němu nevystupuje a nesnižuje jeho pozitiva, pouze zaznamenává a komentuje i ty stránky technických vynálezů, na které málokdo poukáže, rozhodně ne ti, kteří nám takový objev nabízejí ke koupi. Přitom nelze pochybovat, že technický rozvoj nutně s sebou musí nést i záporné důsledky pro náš život. Autor nemá připravená řešení, jak tomuto zápornému vlivu čelit, pouze má zato, že je dobré o nebezpečích, která technika také přináší, vědět.
Každý úspěšný pokus je totiž nebezpečný, protože způsobí změnu světa – to věděli lidé už v dávnověku. Každá, i nepatrná změna ve světě kolem nás, znamená i změnu v každém z nás a my tyto změny vlastně nerozpoznáváme. A změna znamená zánik toho stavu předchozího. To je jistě někdy prospěšné a je cílem té změny, ale často se změní i něco, na čem je ona kýžená změna vybudována a zánik oné základny znamená zhroucení systému.
Objev knihtisku znamenal zánik ústního podání – vedl k zániku vypravěčů. Dnes tato lidská činnost prakticky vymizela v původní podobě. Dnešní obrazová civilizace zase znamená úpadek významu knih.
Objev žárovky znamenal vznik umělého dne, což byl obrovský zásah do života člověka a do jeho rytmu.
Foto a kinopřístroje znamenají ztrátu pozornosti účastníků významných událostí; mnohdy se věnují natolik fotodokumentování, že svoji účast a soustředění prožívají až při prohlížení fotografií. Paměť a pozornost přítomných nahrazují obrazové a zvukové záznamy, zážitek z události je zředěný.
Dnes je stírán rozdíl vegetačních cyklů – význam ztrácejí sezonní jídla, sporty apod. Čas je tím zhuštěn, život je obohacován, ale je i nudnější, odpadá napjaté očekávání příchodu změny. Také prostorové a časové závislosti jsou narušeny, neboť v závislosti na použitém dopravním prostředku se velké vzdálenosti prolínají s krátkými a dochází ke zmatení časových a rozměrových relací.
Mobilní telefony vytvářejí představy o neexistující přítomnosti druhého člověka – pseudopřítomnost, což není srovnatelné se skutečnou společnou přítomností. Dále tento prostředek vytváří představu pseudojistoty. Lidé se vydávají na cesty s nedostatečným vybavením - např. do hor – s dojmem, že vše vyřeší pomoci mobilu.
Pro jednotu rodiny je zhoubná kombinace mrazničky a mikrovlnné trouby. Příprava teplého jídla se stává tak dostupná, že společné jídlo nemusí být bezpodmínečně realizováno pro celou rodinu, která se tak neschází a nesjednocuje se společným jídlem. Přitom společné jídlo od pradávna ve všech kulturách a náboženstvích je velmi podstatnou složkou jednoty společnosti.
Největší vliv na změny v našem životě má televize. Stáváme se lhostejnými ke zlu, kterého vidíme příliš mnoho a psychika to řeší bagatelizací. A nejde jen o špatné a násilné pořady. Lidé se stávají pasivní v oblasti zábavy a nechávají se bavit – konzum zábavy. To se projevuje i pasivitou v náboženském a společenském životě. Ve všech oblastech dnešní společnost ztrácí schopnost se bavit, zpívat, vyprávět příhody ze života. Dnešní venkovská hospoda je nudná “udírna“, ve které hraje televize.
Vliv reklamy je zaměřen na vytváření klasických reflexů. Přitom reflexní jednání je spojeno s agresivitou, která je člověku vrozená jako obranná a sebezáchovná schopnost. Reflexní jednání je rychlé a zbavuje možnosti věc rozmyslet.
Televize přináší i vznik pseudosvěta. Jsou to situace, kdy máme pocit nějakého zážitku tím, že nám je zprostředkován obrazový a zvukový vjem, chybí však všechno ostatní z dané reality. Tento pseudosvět nemá např. pachové a tepelné doprovodné vlivy, chybí možnost být ohrožen atd. Pseudosvět není možné přenést do reality, což můžeme dobře pozorovat u dětí, které se o to často pokoušejí. To především narušuje citové mezilidské vztahy, u dětí více než u dospělých.
Film zbavuje člověka svobody. Pohled kamery nás nutí dívat se pouze na to, co kameraman zabírá. Tak se projevují dnes i u herců problematické situace v divadlech. Herci nezvládají často role ve chvíli, kdy nejsou v aktivním záběru.
Počítače a počítačové hry mohou člověka úplně ovládnout, jako droga. Práce s nimi může vést k potížím navazování mezilidských vztahů. Počítač, jako protějšek – plný informací, nepropadající lidským chybám přesto není protějšek ve smyslu komunikace. Lze ho například vypnout a to i ve chvíli, kdy z mé strany je další „komunikace“ pro mne obtížná, nevím si s tím rady. Tlačítko RESET však nemá člověk, se kterým komunikovat pak neumíme. Manželské problémy lidé často řeší tak, že začnou znovu, od začátku.
Vliv internetu, jako media, které přináší nepřeberné množství informací všeho druhu, lze těžko odhadnout. Předpokládá se, že mnoho lidí tyto informace bude přijímat, nebudou je však umět třídit a zařazovat, vylučovat nepodstatné a nedůležité a vybírat podstatné. Pravděpodobně budou vznikat velké řady polovzdělanců – lidí informovaných, neschopných však informací použít k dalšímu pozitivnímu pokroku lidstva – i v technické oblasti.
Vliv současných vynálezů na jedince a společnost není jistě tímto výčtem vyčerpán a není rozhodně jen negativní. Je však třeba, abychom i my, křesťané, přijali zodpovědnost za svět, ve kterém žijeme. Třeba i tím, že uvedené problémy budeme promýšlet ve svých rozhovorech s Bohem, abychom tím čerpali sílu pro lidstvo vypořádat se s vývojem k prospěchu světa.