Datum:11.10.2004
Autor:Petr Piťha
Název:Výchova v rodině
Typ textu:poznámky z přednášky pořídil Jan Kohl

To, jak dítě přichází na svět, je vlastně zázrak. Po spojení 2 zárodečných buněk nastává dělení, oddělování (jako se o tom mluví v 1.kapitole Geneze), růst, až se dítě narodí a je zcela nesamostatné a závislé na péči lidí. Představa, že dítě je "nepopsaný list" není zcela přesná. Každý člověk si v sobě nese náklonnost ke zlému. Naproti tomu rozumnost člověka není zárukou dobrého jednání.(Mučírny a laboratoře neměly od sebe daleko!) Lidská bytost je tak složitá, že dítě se učí lidským dovednostem velmi dlouho, celý život!

Křesťané křtí dítě:

  1. protože jsou si vědomi, že na to sami nestačí a svěřují je Bohu;
  2. dítě není výlučně jejich;
  3. chtějí dítěti otevřít dimenzi života, který není podroben smrti.
Biblický ráj byla zahrada, ohraničený prostor, v němž platí určitý řád. V tomto řádu je místo pro člověka. Odtud je krok k úvaze o archetypech vychovatelů:
Hrnčíř - chce tvarovat, vytvářet, formovat dítě podle svých představ. Rodič si vysní, co bude jeho dítě.
Zahradník - sleduje, co v zahradě roste; podporuje to, co se objevilo, respektuje co bylo zaseto a vyrůstá.

Přístup "zahradníka" rozvíjí nadání dítěte, tj. vybavení nějakou schopností od Boha.

Jedním z úkolů výchovy v rodině je ochrana dětí před atmosférou doby a dalšími nebezpečími. Např. sobectví, které bývá spojeno se samotou. Proti tomu jsou nejlepší obranou další sourozenci dítěte. Rodina posiluje dítě v odporu proti nezdravým, ale většinovým názorům. Dva významné - úspěšnost (vede obvykle k sebeklamu) a práva jedince, které vyjadřují představu, že člověk je středem světa.

Lidské poznání se rozvíjí především metodou porovnání s již známým. Toto srovnávání začíná v domově, v rodině, s prvními zkušenostmi. Domov, kde se dítě cítí v bezpečí, není jen prostor, ale hlavně lidé, kteří tam žijí. Tito lidé žijí své role v rodině a tím pomáhají dítěti vytvářet základní představy o světě. Správné jednání v rodinné roli je velmi důležité. Nelze stírat rozdíly mezi otcem-mužem a matkou-ženou. Zejména prarodiče přenášejí tradice na vnuky, protože na to mají více času a znají své vlastní výchovné chyby. Rodina je společenstvím práce i odpočinku. Všichni musí spolu vytvářet svou rodinu. Funkce rodiny nelze přesunout na jiné instituce!

Dítě je v rodině uváděno do dvojího světa:viditelného nebo vnímaného a vědecky interpretovaného. Na prvním místě musí mít dítě pevnou oporu na zkušenostech z běžného života. Totéž platí pro sociální a politické otázky. Při změnách v okolním světě potřebuje člověk sestoupit k základům, které chápe a rozumí jim. Proto se dítě v rodině musí učit pozorovat a vnímat všemi smysly a současně to vnímané popisovat, mluvit o tom. V rodině si dítě osvojuje primární kulturnost: setkává se s mýty a pohádkami. Spoluprožívání pohádkových příběhů později dítě podrží, až přijdou skutečné životní problémy. Rodina učí dítě úctě a údivu nad světem. Nedostatek těchto schopností vede k nudě a špatnému jednání.

Rodiče musí být soustředěni na jakoukoliv činnost, kterou s dětmi dělají. Věnovat svým dětem především čas a být stateční v opozici k nedobrým společenským trendům.