| Datum: | 24.11.2014 |
| Autor: | Aleš Roleček |
| Název: | Islám |
| Podtitul: | Islám v proměnách času |
| Typ textu: | poznámky z přednášky pořídil Jan Kohl |
V listopadovém pondělním večeru u sv. Jana jsme mezi sebou přivítali Aleše Rolečka, který promluvil o islámu. Stručně nás provedl historií islámu od r. 622 do současnosti. Výraz „islám“ můžeme také vyložit jako „oddanost Bohu“ . Charakteristické pro něj je, že převládají pravidla života.
Zakladatel Mohamed pocházel z Mekky, kde měl kontakty se židy i křesťany. Uvádí se, že měl vidění archanděla Gabriela. Ve vidění byl Mohamedovi diktován posvátný text, známý jako Korán. Mohamed byl v mládí oženěn s bohatou vdovou. V té době propagoval monoteismus proti polyteismu v arabském okolí.
Roku 622 utíká Mohamed před protivníky do Mediny, stává se vůdcem svých přívrženců a je označován za proroka. Získává stále více stoupenců, válčí s odpůrci v městě Mekka, které potom obsadí. Židé jsou v té době pro muslimy nepřátelé, odmítli Mohameda jako proroka. Křesťané naproti tomu jsou tehdy spíše přátelé.
Po Mohamedově smrti r. 632 nastal boj o následnictví ve vedení nového náboženství. Dědic prorokovy autority dostal titul chalífa. Rozpory mezi vyznavači islámu vedly r. 680 k rozštěpení na sunity – dávají důraz na tradici a na šíity – strana Husajna, který prohrál boj s chalífou.
Ještě za života Mohameda se islám rozšířil po celém arabském poloostrově, v dalším století se rychle šířil a ovládl Egypt, Blízký východ, severní Afriku, území zničené Perské říše, asijský východ až do Číny. Islám přitom přijímal mnohé z kultury těchto zemí, zejména byl zpětně ovlivněn perskou kulturou. Přitom platil a platí zákaz zobrazení živých bytostí, lidí i zvířat. To vedlo k rozvoji bohatého ornamentu.
Ve 13. století se v islámu objevil sufismus - obdoba křesťanské mystiky – touha po přímém kontaktu s Bohem. Výraznou osobností tohoto směru byl mystik, básník Džaláleddín, žijící v dnešním Turecku. Islám se šířil dále na západ, kde ve Španělsku načas bylo klidné soužití se židy a křesťany. Významná je též Palestina, kde v 11. století existovalo praktické soužití muslimů s křesťany. Po křižáckých válkách o Palestinu a křižáckém království ve Svaté zemi působily zpětné podněty řecké antické filosofie zprostředkované muslimskými učenci na západní Evropu.
Po dobytí Cařihradu r. 1453 muslimskými Turky zanikla Byzantská říše a vznikla a rozšiřovala se muslimská říše Osmanská (turecká). Rostlo výrazné nepřátelství křesťanství a islámu. To vyjadřuje dobové vyjádření: muslimové jsou dědiční nepřátelé křesťanství. Od 13. století Evropa vstřebává řeckou zejména aristotelskou filosofii a získává vědecký a pak technický náskok před islámskými zeměmi.
V 18.století se objevil tzv. Wahhábismus, hnutí pro očištění islámu od dějinných nánosů a čekání na Mahdího, obdoby Mesiáše. Objevilo se několik takových postav, později zabitých. Ve 20. století se islám radikalizuje, v roce 1979 vzniká první islámský stát – Írán. Pojem „džihád“ je z Koránu vzatý příkaz boje za rozšíření islámu.
Současní muslimové chápou současnost jako apokalyptické poslední období dějin, kdy je třeba radikálně a rychle zničit vše nepřátelské islámu. V tomto boji je smrt bojovníka odměněna rájem nejen pro něho, ale i pro celou jeho širokou rodinu. Tato okolnost vysvětluje nadšení, se kterým matky posílají své syny do boje. Islám odmítá západní liberální společnost. Západní kultura, založená na svobodě myšlení, nemá hledajícím radikalizovaným a fundamentálně orientovaným lidem co nabídnout.
K tématu nám byl doporučen francouzský film O bozích a lidech.